K pořádání srazů nás původně vedla naše vlastní zkušenost. Když jsme na to všechno byly samy a pak se najednou potkaly, dokázaly jsme spolu mluvit hodiny i dny. Sdílely jsme své problémy, strach, stud, ale i radosti a dnes už někdy i úsměvné příhody. Chápaly jsme se. Věděly jsme, jaké to je. A když ne, dokázaly jsme si naslouchat a vnímat pohled té druhé. Svět byl najednou o něco lehčí. A přesně to jsme chtěly dopřát i ostatním popáleným.

Na našich srazech zažíváme všechno. Každý jsme jiný. Někdo potřebuje mluvit a „vysypat“ ze sebe, co právě prožívá, někomu stačí jen naslouchat. Jiní si chtějí sednout, pobavit se o běžných věcech nebo si jen zažertovat s lidmi, kteří mají podobný smysl pro humor.

Tento sraz nebyl výjimkou. Sešli jsme se v krásném počtu — šťastná třináctka. Jako vždy jsme se přivítali a hned na začátku se rozjel nenápadný souboj o řízečky. Probrali jsme budoucnost, naše projekty i to, do čeho se společně pustíme. Hlavním tématem byl zářijový kemp, na který se všichni těšíme. Nechyběl ani náš pověstný černý humor. Když jsme se po několika hodinách loučili, už jsme přemýšleli, kdy se uvidíme příště.

Možná přemýšlíte, že byste na náš sraz dorazili. Nebojte se. Rádi přivítáme každého, kdo si popáleninovým úrazem prošel, i jeho nejbližší.

Mějte se krásně a těším se na další setkání.

Simča