Jak zvládat těžké psychické poúrazové stavy – Martina

Jak se dají těžké poúrazové psychické stavy zvládnout? Jak se z nich nezbláznit? Co říct nebo jak se chovat k někomu, kdo trpí depresemi nebo úzkostnými stavy?

 I po pěti letech dělím své dny na horší a lepší. Někdy je mi fajn a někdy to nestojí za nic. Hodně mi pomáhá o svých pocitech mluvit a hlavně nedělat, jako že se nic neděje.  Často se mi ale stává, že si hraju na hrdinku. Nechci si přiznat, že se cítím špatně. Nechci  špatnou náladou obtěžovat své okolí, jenže pak je to samozřejmě ještě horší. Je fajn mít někoho, kdo vás pochopí, komu můžete narovinu říct, že se necítíte dobře. Nejhorší spojení, které prostě nechcete v pocitech smutku slyšet je: “To bude dobrý”. Vždycky jsem si říkala, jak může vědět, že to bude dobrý, když není v mé situaci a netuší, jak hrozně se cítím? Je fajn dát druhému najevo, že jste tu pro něj, že když bude potřebovat, může vám říct, co ho trápí. A že jeho stav neberete na lekou váhu. Lehký totiž není ani trochu. Proto ten pocit, kdy vás někdo jen vyslechne bez odsuzování nebo litování, je k nezaplacení.

Nikdy nechcete slyšet slova lítosti od druhých. Lítost obtěžuje. I dnes se děsím toho, že mě někdo začne litovat a brát jako popálenou chudinku. To si tak pak začnu opravdu připadat. A jestli to něčemu opravdu neprospěje, tak právě mé psychice.

Nejvíce funguje nehraná empatie. Zkusit se vcítit do pocitů druhého člověka. Představit si sebe v jeho situaci a říct si, co bych asi chtěla slyšet, kdybych byla na jeho místě? Někdy prostě jen stačí říct: “Jsem tu s tebou a pro tebe”. A někdy to nemusí být ani vysloveno.

Také je dobré pocity druhého nezlehčovat a už vůbec ne zesměšňovat. Pokud se necítíte psychicky dobře, určitě nechcete slyšet věty typu: “Ále, vždyť se ti nic tak hrozného neděje. Vždyť to nic není. Z  tohohle se přeci nemůžeš hroutit. Jsou na tom lidé i hůř než ty.” Každý z nás reaguje na situace odlišně a jinak citlivě. Proto je dobré se druhému nesmát a situaci nezlehčovat. Spíše se mu snažit porozumět, vcítit se do něj nebo raději neříkat nic.

Mně na špatnou náladu hodně pomáhalo zaměstnat hlavu, případně později i tělo, nějakou aktivitou. Ať už šlo o procházky venku, cvičení nebo učení se novým věcem. A také pomáhala společnost rodiny a kamarádů. Jen tak posedět u kávy, něco nakoupit nebo se prostě jen projít. A někdy je také fajn si jen tak zalézt, být sama a nechat to špatné odplynout nebo se z toho smutku vyplakat. A v neposlední řadě také pravidelná sezení s mým psychologem, na kterého se mohu kdykoliv obrátit a vím, že je tu pro mě a můžu mu plně důvěřovat. Vím, že dosud si stále někdo může myslet, že psychologa potřebují jen magoři. Ale to je absolutní nesmysl. Psycholog je člověk, který se na váš problém dokáže podívat odborným okem a komplexně. Jeho roli nedokážou plně zastoupit kamarádi. K nim máte blízký vztah, kdežto psycholog je profesionál, který nebude o vašem stavu nikde mluvit, dokáže ho s vámi rozebrat a navést vás na řešení.

Resumé je tedy za mě jednoznačné. Hlavně nebýt na psychické a vlastně na jakékoliv problémy sám. Pokud máte kolem sebe prima lidi, kterým na vás záleží a kterým se můžete svěřit, dá se vše zvládat daleko lépe. A když je nemáte, zkuste zapřemýšlet nad tím, jak je získat. I od toho jsou tu ostatně Burn Fighters.

Martina

Psychologická a psychiatrická péče

Z mého pohledu je tato péče i dnes nedoceněná mezi veřejností. Neustále se potkávám s lidmi, kteří považují psychologickou či psychiatrickou péči za jakési stigma. Když už někdo takového lékaře navštěvuje, tak o tom raději nemluví a někteří se takovému lékaři vyhýbají, seč mohou. Kolikrát už jsem slyšela „Hele víš, že chodí k psychoušovi? Jsem říkal/a, že je divná/ý.“ Ale copak někdo může za jakoukoli psychickou nemoc nebo trauma? Copak si vážně společnost myslí, že si to ti lidé vybrali? Psychická nebo fyzická nemoc, není to vlastně jedno? Obojí se musí léčit a z mého osobního pohledu, je důležité být v psychické pohodě, obzvláště pokud se snažíte dostat ze zranění na těle. Psychická zranění nejsou vidět, o to víc jsou nebezpečnější. Když vidíte někoho krvácet, tak voláte záchranku, ale když někdo trpí uvnitř, zjistíte to, až když se stane nějaká tragédie a vy už s tím nemůžete nic neudělat. Proto chci poprosit každého, kdo tohle čte, aby se nad tím zamyslel a neodsuzoval lidi, kteří navštěvují psychologickou nebo psychiatrickou ordinaci. Psychická nerovnováha, bohužel, je dnes vidět na každém rohu. Lidé se podceňují, přeceňují a obrovský dopad to má pak na jejich děti, které jsou pod tíhou nesplnitelných úkolů a považují se tak za neschopné, ale to už zabíhám do jiné oblasti. Nemyslím tím, že si nemáte věřit, ale neplňte očekávání ostatních, je to váš život a je jen na vás, jak bude vypadat.

Abych pravdu řekla, když do mého pokoje vešel pan psycholog, tak jsem byla překvapená. Bože, tak moc jsem chtěla, aby mě všichni nechali v klidu s mými myšlenkami. Ale on dobře věděl, že nechat mě s mými myšlenkami není úplně dobrý nápad. Jen jsme si povídali, ale ne o nehodě. Mluvili jsme o všem možném, o tom co mě baví a co mám ráda. Vyprávěla jsem mu o svém životě, o tom jak jsem kdysi psala svoje depresivní písničky, prostě o všem. A je to jeho zásluha, že přes den, kdy jsem neměla návštěvy, jsem nemyslela na to špatné. Zpočátku jsem nechtěla, aby tam chodil, ale časem se z něj stal můj dobrý společník. Moc mi pomohl obrátit i to špatné v dobré. Samozřejmě, že důležité je, abyste chtěli vy, ale psycholog či psychiatr je toho důležitou součástí, zavede vaše myšlenky jinam, třeba k těm myšlenkám, které vás nestahují dolů. Když už je to hodně zlé, nasadí se léky. Ani to není nic špatného, pokud vám to pomůže. Léky nezastaví vaše myšlení, jen vám dají čas, abyste se s tím vyrovnali postupně. Každý potřebuje rozdílný čas na to, aby se se vším smířil a pochopil, že život nekončí. Tohle přeci není soutěž, dejte si čas, ale neutápějte se v sebelítosti.

Nemějte strach se odevzdat do jejich rukou, nechají vás, abyste si cestu ke svému pravému já našli sami. Nezmění vás, nechají vás, abyste se změnili sami, protože je to tak správné a vy to tak chcete. Mně pomohli moc.

Simona

Tlakové masáže

Instruktážní vídeo na YouTube, nebo pod článkem

Tlakování a tlakové masáže mají podle mého názoru v péči o jizvy své nezastupitelné místo. Pokud chceme mít co nejlepší výsledky s jizvami, bez tlakování se opravdu neobejdeme. A co to tlakování vlastně je?

Na jizvu položím bříško prstu, jemným tlakem stisknu dokud jizva nezbělá a vydržím cca 30 vteřin. Takto postupuji po celé délce jizvy, případně po celé ploše, kde je potřeba. S tlakováním začínám co nejdříve, hned jak zmizí stroupky z poškozeného místa a jak to lékaři dovolí. Je potřeba tlakovat čisté, suché a nenakrémované místo. Tlakování jizev je potřeba provádět několikrát denně, ale hlavně podle pocitu a potřeby. Nelze říct, jestli třikrát denně je málo nebo hodně, to každý pozná na své jizvě sám. Někdy jizva po tlakování vydrží pěkně pružná, nevystouplá a vláčná půl dne, někdy hodinu.

Já jsem měla často prvního půl roku pocit, že než jsem s tlakováním všech svých jizev skončila, mohla jsem začít znovu. A někdy je to fakt makačka, docela z toho mohou bolet prsty i ruce. Ideální je kombinovat tlakování jizev spolu s elastickými návleky, silikonovými pláty a promazáváním. Já jsem například tlakovala, poté jsem místo promazala a za chvíli nandala stahovací návleky. Nebo pokud jsem věděla, že nebudu dávat návleky, natřela jsem místo silikonovým gelem a nechala zaschnout. S obličejem jsem to dělala tak, že jsem po tlakování a protažení jizev buď nandala silikon společně s maskou nebo jsem ho namazala krémem nebo silikonovým gelem. Cílem tlakování je působit na jizvu tak, aby se nezvětšovala, byla měkká, jemná, nevystouplá nikde nestahovala nebo nedeformovala. Tlakováním a protahováním lze výborně předcházet různým deformitám, například u prstů na rukou nebo v obličeji. Zde se může stát, že jizva úplně změní postavení prstů nebo omezí hybnost. Jizvy mají obrovskou sílu, a pokud by se jim člověk nevěnoval, mohla by způsobit řadu komplikací. Pokud jim však naši péči věnujeme, určitě toho nebudeme litovat.

A jak dlouho taková péče o jizvy trvá? Já jsem s nimi pracovala téměř tři roky. Záleží na vyzrávání jizev a to u každého může trvat různou dobu. Dá se to však docela dobře poznat. Pokud se jizva stahuje, je dobré ji stále tlakovat a protahovat. Pokud po tlakování necítím žádný rozdíl a jizva je před i po stále stejná, tlakování již není úplně nutné a jizva bude s největší pravděpodobností vyzrálá. Aktivní jizva má také většinou červenou barvu a čím je starší, tím víc bledne, až je téměř stejná jako okolní kůže. Měli bychom se však řídit doporučením lékaře. Záleží i na vlastním pocitu. Já občas tlakuji i své vyzrále jizvy. Občas se mi například stane, že buď během dne nebo ráno po probuzení cítím, že mě nějaká jizva trochu táhne nebo je ztuhlá, tak ji protáhnu nebo otlakuji a hned je to lepší. Tohle se mi občas stane i po téměř pěti letech. Je to ale normální a další den už o jizvě většinou nevím. Někdy je ten pocit po tlakování, když vás na začátku vše táhne a po skončení je vše volné a pružné, naprosto skvělý a uvolňující.

Martina

Koupání, sportování a opalování – vyzrálé jizvy

Koupání

Koupání s jizvami není žádný problém. Pokud nemáte jiná zdravotní omezení, můžete se koupat dle libosti, ale doporučuji se po koupání v chlorované vodě důkladně namazat. Jizvy vysychají a potřebují hydrataci. Proto se vyhněte klasickým mýdlům, které kůži vysušují.  Já si jizvy mažu dvakrát denně, aby si udržely jemnost a vláčnost a u toho je pořádně promasíruji.

Sportování

Ani v tom není žádný problém. Opět jizvy před sportem promažte a namasírujte, aby byly poddajnější a můžete vyrazit. Pokud vás nějaká jizva vyloženě táhne a nejde to napravit masáží, tak se radši poraďte s lékařem, zda by se nedal udělat uvolňovací řez. Mě osobně táhne jizva na levém boku, takže se vyhýbám visu s nataženými pažemi, ale nejsem žádný sportovec a v běžném životě mě to nijak neomezuje.

Opalování

Na sluníčko byste měli chodit, až když jsou jizvy vyzrálé. U opalování je důležitý vysoký faktor opalovacího krému (minimálně 30), důkladné namazání a ideální je netrávit na sluníčku příliš času. S tím mazáním opravdu nešetřete. Pokud vám jizvy zhnědnou, může se vám dost pravděpodobně stát, že už nikdy nevyblednou. Po opalování je vždy hydratujte poopalovacím krémem, aby nebyly vysušené. Pozor, mažte i odběrová místa, možná nejsou vidět, ale i tam je jizva. Vím, že pořád  mluvím o pořádné hydrataci, ale u jizev je to vlastně to nejdůležitější.

Jak pečovat o čerstvé jizvy se můžete dočíst v dalším článku ZDE.

Simona

Krémy a masti na jizvy

Jaké krémy a masti jsou na jizvy nejvhodnější? A co na ně nejlépe funguje?

Každému člověku vyhovuje něco jiného. To platí i u jizev. Podělím se s vámi o vlastní zkušenosti.

Jizvy je potřeba neustále hydratovat. To neznamená máčet je neustále ve vodě, ale co nejčastěji promazávat krémy. Budu-li o jizvu správně pečovat, dostaví se výsledky. Pokud je jizva suchá, hrubá, stahuje se, tak zažíváme nepříjemně svrašťující pocity. Když jizvu promažu krémem, tak zvláční, změkne a zároveň ji tím i příjemně promasíruji. Ideální je jizvy promazávat vždy po umytí. A také samozřejmě vždy, když budu mít pocit, že se jizva stahuje, je suchá, hrubá nebo jinak nepříjemná. Doporučuji promazávat i před nandáním kompresního návleku, ale počkejte, až se krém vstřebá. Pod silikonové pláty krém nepoužívám, rušily by se účinky silikonu a také by se mohl povrch zapařit. Ani před tlakováním jizvy nemažu, klouzalo by to, a tlakování by tak nemělo kýžený účinek. Tlakování se doporučuje na suché a čisté pokožce. Krém jsem používala vždy po tlakování a jemně jsem ho vmasírovávala. Ideální by bylo, aby byla jizva hydratovaná neustále, kromě tlakování, pokud je to možné.

O jizvy se začínáme starat hned, jak nám to stav a lékaři dovolí. Zpočátku mi bylo doporučeno jizvy natírat růžovou desinfekční indulonou a střídala jsem ji s oranžovou hojivou měsíčkovou. Obě se velice dobře vstřebávají, měsíčková je jen o něco hutnější. Tyto dva typy jsem používala docela dlouho, možná rok, poté jsem přešla na zelenou indulonu olivovou. Ta mi svou konzistencí a vůní vyhovuje nejlépe. Je lehká, levná, rychle se vstřebá a nemám po ní pocit mastných rukou. Poměr cena/výkon hodnotím na výbornou. Používám ji dodnes.

Příliš mi nevyhovuje klasická modrá. Je dost mastná a hutná, hydratuje tedy sice poctivě, ale na můj vkus až příliš. Mám po ní pocit hodně mastných rukou a nevoní mi. Bohužel nemá na jizvy kromě hydratace žádný speciální účinek. Samozřejmě pravidelným promazáváním a jemným masírováním můžeme stav jizvy pěkně zlepšovat. Co se ale týče změny barvy, struktury či její zmenšení, nemá žádné prokazatelné účinky.

Hodně lidí si myslí, že na jizvy je nejlepší vepřové sádlo. Opak je pravdou. Dnes se vůbec nedoporučuje. Může totiž způsobovat vyrážku nebo alergie a spoustě lidí nesedne. Mně ho lékaři také nedoporučovali. Navíc mi vadí i jeho vůně.

Na jizvy můžeme též používat různé oleje. Vyzkoušela jsem přírodní kokosový olej v bio kvalitě. Krásně voní a může se používat i k jídlu, vaření či k péči o pleť a vlasy. Na jizvy mi ale příliš nevyhovoval. Přišlo mi, že kůži sice promastí, ale spíše povrchově, moc dobře se nevstřebával a měla jsem pocit hodně mastné kůže, nikoliv dlouhodobé hydratace. Na důkladné promasírování je ale ideální, protože se nevstřebává nijak rychle.

BiOil

Jemný a lehký olej s krásnou vůní. Dobře se nanáší a celkem rychle se do kůže vstřebává. Měl by jizvu vyhlazovat, zjemňovat a působit na její vyblednutí. Nyní ho používám asi měsíc na starší jizvu a již po této době mi přijde jizva jemnější a hladší. Tímto olejem určitě nic nezkazíme, za mě bych ho doporučila na vyzkoušení. Nepatří však k úplně nejlevnějším přípravkům.

Silikonový gel

Silikonové gely jsou nejlepší a nejvhodnější na jizvy na špatně přístupných místech a na obličeji. Na trhu najdeme několik produktů, které mají prokazatelné účinky na působení jizev. Jejich zmenšení, vyhlazení, zjemnění a vyblednutí. Výborně také jizvy hydratují. Na větší jizevnaté plochy a dobře dostupná místa se používají ve formě silikonových plátů. Gel se pak používá na špatně přístupná místa. Můžeme jej používat samozřejmě klidně na jakékoliv jizvy. Nevýhodou je fakt, že se bohužel prodávají v malých tubičkách za vysokou cenu. Ale i tak jejich používání rozhodně doporučuji.

Krémů na pokožku je na trhu celá řada, záleží tedy na každém, jaký mu vyhovuje. Pokud však výrobek není vyvinutý speciálně na jizvy, jsou jeho učínky vždy jen čistě hydratační. A i u těch speciálních je otázka působení na strukturu jizev diskutabilní a hodně individuální. Každému bude vyhovovat a fungovat něco jiného. Určitě je dobré používat alespoň něco pro hydrataci jizev. Pokud zrovna nemohu nosit na jizvě silikonový gel s návleky, doporučuji ihned natřít krémem nebo silikonovým gelem. Po tlakování taktéž ihned natřít krémem a nandat elastický návlek.

Martina