Pohledem Simči kolegyně

Simča? Simča!!!

Když Simča k nám do školy nastoupila jako naše kolegyně, tak jsem vlastně věděla o úrazu, který se jí stal, protože Simča je naše bývalá žákyně a tak se ve sboru o jejím úraze hovořilo.

Ale pak přišla elegantní mladá žena s úsměvem na rtech a s příjemným chováním a já si na nějaké neštěstí ani nevzpomněla. Pak si sundala kabátek a zůstala jen v topu na ramínka – samozřejmě, že první impuls je chuť „očumovat“, moje dobré vychování mi v tom naštěstí zabránilo. Záhy jsem zjistila, že mě ani tak nefascinují Simoniny jizvy, jako spíše to, jak statečně a zcela samozřejmě se pohybuje mezi dospělými i dětmi. To chce velký kus odvahy. Pracujeme s malými dětmi, které se samozřejmě hned bezelstně zeptají. „Co to máte na zádech?“ A Simča nejen že odpoví, umí i vysvětlit, na co se mají děti dát pozor, aby nedopadly jako ona. A co mě fascinuje a baví nejvíce – dovede si z toho všeho dělat legraci. Měla jsem psát o svých pocitech, a teď koukám, že píšu o Simče. Ale toto jsou mé pocity, které ve mně tahle úžasná osoba vyvolává.

Eva, kolegyně ze školy (64 let)

Tom Hodbod