fbpx
Mýty a fakta v popáleninách – Popáleniny vedou ke keloidním jizvám

Mýty a fakta v popáleninách – Popáleniny vedou ke keloidním jizvám

Mýty a fakta v popáleninách

Článek je napsaný a schválený podle pana doktora Roberta Zajíčka, přednosty kliniky popáleninové medicíny ve FNKV.

Jedním z častých mýtů v popáleninové medicíně je tvrzení, že popáleniny vedou ke keloidům. Po popáleninovém traumatu se kůže vždy hojí jizvením, ať už po transplantaci kůže nebo samovolným hojením. Není však pravda, že se z takovéto jizvy stane takzvaná keloidní jizva. Pro představu si vysvětleme, jak keloidní jizva vzniká a vypadá. Také si popíšeme rozdíl mezi hypertrofickou a keloidní jizvou.

Keloidní jizva se od jiných jizev zásadně liší ve faktu, že keloid přerůstá přes okraj původního poškození kůže. Příklad: pacient jde na pravidelné očkování. Do oblasti ramene mu sestřička na obvodě vpíchne jehlou, která má průměr několik desetin mm ( 0,2-0,9 mm), očkovací látku do deltového svalu. V intervalu cca 3 měsíce, někdy i déle, se v oblasti místa vpichu vytvoří drobný, tuhý uzlík, který se zvětšuje a roste do stran. Z původního vpichu vznikne nevzhledný útvar, často růžové barvy s lesklým povrchem, který roste a dosahuje až několik cm – keloidní jizva tzv. keloid. Keloidní jizva je tedy větší než původní popálenina a přerůstá původní okraj poškozené tkáně.

Popáleniny však nejsou spojovány s keloidním jizvením, ale jizvením hypertrofickým. Jako příklad hypertrofického jizvení může posloužit právě popálený pacient s hlubokou popáleninou, která se mu hojí delší dobu než 3 týdny. V místě popálení vyroste nad okolní tkáň tuhý, červený, svědící jizevnatý provazec, který ale neroste mimo původní hranici popálení (říkáme, že respektuje okraje původní léze). Takovou jizvu nazýváme hypertrofickou. Hypertrofická jizva do strany neroste, spíše se v čase oplošťuje a reaguje na rehabilitační postupy, což je právě naděje pro naše pacienty, že se jim usilovnou a intenzivní rehabilitací daří s jizvami „bojovat“ a následky úrazu minimalizovat.

U keloidních jizev se bohužel často musí přistupovat k invazivnímu řešení, k reoperacím. Tento typ jizev nereaguje tak dobře na léčbu a rehabilitace jako jizvy hypertrofické.

Keloidní jizva 

Keloidní jizva

Hypertrofická jizva

Hypertrofická jizva
Konference Kvalita života po popáleninovém traumatu

Konference Kvalita života po popáleninovém traumatu

Konference Kvalita života po popáleninovém traumatu

Jedním z pilířů naší platformy Burn Fighters je pořádání preventivních besed ve školách, sdílení našich zkušeností s popáleninovým úrazem a  povídání o tom, co k takovému životu s jizvami patří.

V únoru letošního roku nás kontaktovala paní PhDr. Jana Uhrová z VOŠZ a SZŽ 5.května v Praze. Oslovila nás, zda bychom mohly přednášet na odborném semináři, který pro své studenty v rámci praktické výuky pořádají. Tématem přednášky pro budoucí zdravotní sestry a jejich učitelky měla být Kvalita života po prožitém popáleninovém traumatu. Odborné semináře má škola garantované Českou asociací sester a jsou určené pro   odborné učitelky a studenty 4. ročníků.

Se Simčou jsme samozřejmě souhlasily a těšily jsme se, že se budeme moct podělit o své zkušenosti a předat je budoucím zdravotním sestrám. Hlavní benefit jsme viděly v tom, že budou mít studenti praktickou zkušenost a možnost získat informace od někoho, kdo si popáleninovým traumatem skutečně prošel.  

S paní Uhrovou jsme se domluvily na termínů konání přednášky a čekaly jsme, jakou formou nám vládní nařízení umožní setkání uspořádat.

Termín konference se několikrát přesunoval, ale nakonec nebylo možné přednášku uskutečnit osobně. Tak jsme alespoň měli možnost si se Simčou vyzkoušet, jaké je to přednášet online. Seminář probíhal na platformě MS Teams přihlášeno bylo přes 80 posluchačů, což nás neskutečně těšilo.

Během 90ti minut jsme poukázaly především na to, jak moc nám zpočátku popáleninový úraz změnil život. Jak moc náročná byla léčba nejen fyzicky ale i psychicky. A to nejen pro nás, ale i pro naše blízké. Zaměřily jsme se také na přístup a komunikaci lékařů a personálu. Nemohly jsme opominout ani významnou roli psychologické pomoci a krátce jsme se zmínily i o panických atakách. Mluvili jsme o náročnosti léčby  a důležitosti správné péče o jizvy. Prostor byl samozřejmě i pro diskuzi a otázky.  Studenty nejvíce zajímaly naše zkušenosti, jak nejlépe a citlivě komunikovat s pacientem po popáleninovém úrazu. Na závěr jsme nemohly vynechat krátký popis činnosti Burn Fighters a toho, jak myšlenka projektu vůbec vznikla.

Ohlasy a reakce studentů  i odborných učitelek na naše povídání byly moc krásné a se Simčou jsme si 1,5 hodiny trvající seminář užily.

Moc děkujeme paní PhDr. Janě Uhrové za možnost účastnit se této konference a už se těšíme, až budeme moct za studenty vyrazit osobně. 

Více informací o tom jak probíhají naše besedy nebo jak nás kontaktovat najdete na odkazu zde. Burn Fighters Osvěta

 

Mýty a fakta o popáleninách – vepřové sádlo

Mýty a fakta o popáleninách – vepřové sádlo

Mýty a fakta v popáleninách –  vepřové sádlo

Článek je napsaný dle instrukcí a schválený panem doktorem Robertem Zajíčkem, přednostou kliniky popáleninové medicíny ve FNKV.

V dnešní době máme na výběr nepřeberné množství přípravků, krémů a různých mastí na promazávání pokožky. Pokud nám záleží na co nejlepší funkčnosti a vzhledu jizev, hydratace se musí stát nedílnou součástí péče o ně.

Řada lékařů doporučuje promazávat jizvy vepřovým sádlem. Ráda bych v tomto článku ukázala různé pohledy na tento živočišný produkt.

Jizva je v podstatě narušení přirozeného povrchu kůže. Horní vrstva má za úkol udržovat pružnost a hydrataci. Pokud tato vrstva pokožky chybí, je kůže náchylná na vysychání. Zhoršuje se její charakter, je červená, svědivá, vystouplá, zatuhlá a ne příliš pružná na dotek. Vysychání je pro její kvalitu velice špatné.

Promazávání nebo-li hydratace slouží ke zlepšení celkového stavu. Dobře hydratovaná jizva je jemnější, nevystupuje tolik na povrch. Je pružnější, méně bolestivá a svědivá. Našim cílem je jizvě vrátit hydrataci a tím přispět k jejímu lepšímu hojení a vzhledu. Důležité je promastit ji celou do hloubky a udržet ji co nejdéle hydratovanou.

Čím tedy jizvu nejlépe promazávat?

Nejvhodnější jsou krémy nebo masti, které mají vodní základ, mají hydratační složku více než 60 procent. Jizva může mít tloušťku i několik centimetrů a nemá smysl mazat ji pouze po povrchu. Krém nebo mast musí proniknout do celé tloušťky. Musí se jednat o hloubkovou hydrataci.

A zde se dostáváme k prvnímu problému. Vepřové sádlo neproniká do hloubky. Skládá se z 99 procent z tuku a promastí kůži nebo jizvu pouze po povrchu. Sádlo se nevsákne.

Další problém spojený s používáním vepřového sádla je, že během života prasátka proniká do jeho těla řada škodlivých látek. Ať už kvůli vnějšímu prostředí nebo vnitřně přes krmení. Všechny škodliviny z jeho těla se usazují v tukové vrstvě. Pokud si budeme aplikovat vepřové sádlo na pokožku, spolu s ním se nám do pokožky dostává vše škodlivé, co čuník za svůj život vstřebal. To může způsobit řadu komplikací při kontaktu s naší pokožkou, popřípadě jizvou. Ta je daleko náchylnější. Můžou se vyskytnout různé alergie, kožní vyrážky nebo přecitlivělost.

Neexistuje žádná odborná studie, která by a priori říkala, že vepřové sádlo, potažmo jakýkoliv jiný živočišný tuk není vhodný na jizvy. Není ale ani žádná studie, která by říkala opak a sádlo doporučovala. Samozřejmě každý z nás je individuální a někomu může vyhovovat.

A proč je sádlo neustále i nadále tolik doporučované?

Většina lékařů ho doporučuje ze zvyku, učili se to kdysi ve škole. V minulosti bylo sádlo v každé domácnosti, bylo dostupné, levné a bylo ho dost. Jizvy bylo potřeba něčím hodně často promazávat, tak to byla nejsnazší varianta. Je to historický přežitek.  

 A co tedy na jizvy doporučit? Obecně lze říci, že méně je více. Čím méně substancí krém, mast nebo emulze obsahuje, tím lépe. A samozřejmě klíčová je hydratace. Je potřeba si pohlídat, kolik procent vody je v produktu obsaženo. Promazávání snižuje svědění, a to je pro léčbu jizev důležité. Vepřové sádlo může naopak svědění kvůli svému složení spíše vyvolat. A pokud si sádlo nevyškvaříme doma sami, nikdy přesně nezjistíme, z jakého tuku pochází, a co navíc může ještě obsahovat. U sádla je také potřeba dbát na správné skladování – v lednici, jinak se velice rychle zkazí a začne zapáchat.

Používání vepřového sádla při péči o jizvy je tedy čistě na vás. Naše doporučení a zkušenosti s jinými produkty si můžete přečíst na našem blogu.

Proč Burn Fighters

Proč Burn Fighters

Proč Burn Fighters?

Někdy se ocitneme v situaci, kdy i přes to, že máme kolem sebe milující lidi, tak si připadáme sámi. Nikdo nemůže vědět to, co se v nás odehrává.

“Když jsem ležela v nemocnici, bezmocná a obvázaná, byla tam spousta lidí, co se mi snažila zlepšit náladu. Byli tam a já si stejně někdy připadala sama. Drželi mě za ruku, když jsem měla strach nebo jsem plakala bezmocí a bez vlastních vyhlídek na lepší zítřky. Mohli se přetrhnout, abych se cítila lépe. Dnes jsem jim za to neskutečně vděčná, ale v té době mě tyhle optimistické řeči dost štvaly.”

Ležela jsem tam, uvězněná ve vlastním těle a zdraví lidé mi říkali, že budu zase v pořádku a že to zvládnu. Jak? Jak mohli vědět, že to zvládnu? Nebyli na mém místě. Mohli odejít kdykoli chtěli, ale já neměla na výběr. Musela jsem tam ležet, každý den bojovat a neviděla jsem žádné východisko. Připadala jsem si sama.

Proto tohle všechno. Přežili jsme to a zvládli to! A chceme pomáhat těm, co si tím procházejí teď. Nejsme lékaři ani psychologové, jsme jedny z vás. Chceme Vám poradit a ukázat, jak se nám osobně podařilo se s nepřízní osudu poprat. Vězte, že na to nejste sami a život je příliš krátký na to, abychom si ho neužili.

Martina, Simona

Velikonoční Burn Fighters výzva

Velikonoční Burn Fighters výzva

Velikonoční Burn Fighters výzva

2.4. -5. 4. 2021 proběhla naše první Velikonoční BF výzva.

A o co šlo?

Kvůli dlouhodobě přetrvávajícímu nouzovému stavu nemůžeme pořádat žádná setkání, akce ani preventivní besedy. Tak jsme se rozhodly uspořádat čtyřdenní velikonoční výzvu. Akci nejen pro nás, ale i pro naše přátele a fanoušky na sociálních sítích. Restrikce nám umožňovali pohyb venku alespoň v rámci našeho okresu a našim cílem bylo přimět lidi jít ven na čerstvý vzduch a trochu se hýbat. Péče nejen o tělo, ale i duši je nám blízká, a tak jsme chtěli do této akce zapojit i ostatní. Velikonoční svátky se nám jevily jako výborná volba. Strávit každý den venku procházkou nebo běháním a tím posílit jak fyzickou, tak i psychickou kondici.  A také dát touto akcí o nás vědět lidem, kteří rádi sportují, ale o popáleninách třeba nikdy dříve neslyšeli.

4 dny velikonoční výzvy, 4 dny běhání, 4 dny chůze.

Naši velikonoční výzvu jsme zahájily na Velký pátek. Cílem bylo každý ze čtyř velikonočních dnů si jít buď zaběhat nebo se projít ven. Každý, kdo se zapojil, nám pak posílal své výsledky do komentářů na sociálních sítích. Už během prvního dne se do naší akce připojilo asi dvacet účastníků a naběhalo se přes 100 km. První den jsme si šly zaběhat společně  s Jarmilou a Majou , abychom se vzájemně podpořily a vytvořily takový menší BF tým. Jinak jsme běhali všichni virtuálně a vzájemně se přes sociální sítě podporovali. Bylo moc hezké sledovat i menší hecování našich fanoušků ohledně naběhaných kilometrů. Fanoušci s námi sdíleli i krátká videa a fotky ze svých běhů nebo procházek a sdělovali nám dojmy z počasí nebo svých fyzických sil.

Počasí během těchto čtyř dnů vystřídalo snad všechny své podoby, jak se na duben patří, a tak některé kilometry byly opravdu vydřené.

Náš poslední pondělní běh byl za doprovodu prudkého větru a deště, který přecházel ve sněžení. To pak vystřídalo sluníčko a pak zase déšť. Ale ani to ani mě, ani mého nezdolného traséra, ani naše fanoušky neodradilo a téměř všichni vydrželi opravdu všechny čtyři dny v kuse.

A kdo byl nejlepší?

Za čtyři velikonoční dny jsme naběhali nebo nachodili neuvěřitelných 627 kilometrů. Naši výzvy se zúčastnilo 28 soutěžících. Celkový vítězem a vítězem můžské kategorie se stal Richard Barc. Ten naběhal neuvěřitelných 62 kilometrů.

Vítězem mezi ženami byla Lucie Ocenasova s naběhanými 25kilometry. Nejlepší zahraniční účastnicí se stala Barbora Izingová ze Slovenska s nachozenými 34kilometry. 

Pro všechny zúčastněné jsme přichystaly jako ocenění a uznání diplom,  sladkou odměnu a něco malého od nás z BF na památku.

S holkama z BF jsme byly nadšené, kolik lidí se do naší první výzvy zapojilo. Byla to i pro nás motivace každý den vyběhnout nebo se jen projít. Pro mě osobně to byl úžasný pocit, vědět, že každý den jde ven díky nám skupinka lidí a vzájemně se podporují. Poslední den výzvy se mi vůbec jít běhat nechtělo, počasí bylo opravdu aprílové, ale ten pocit po doběhnutí 9. kilometru z celkových 28. byl k nezaplacení. Velkou zásluhu na mém výkonu má i můj partner, který je soutěživý typ a nenechal by mě sedět doma, ani kdyby venku trakaře padaly.

Jsme moc rády, že jsme alespoň trochu mohli přispět k tomu, že skoro třicet lidí čtyři dny chodilo na čerstvý vzduch a dělalo něco dobrého pro sebe, své zdraví a psychickou pohodu. A také nás těší, že jsme o sobě touto formou mohli dát zase trochu víc vědět a přiblížit povědomí o popáleninách dalším lidem.

Moc děkujeme všem, kteří se naší velikonoční výzvy zúčastnily, a už teď se těšíme na příště.

Sportu zdar a za BF Martina.