fbpx
Přednáška s Jarmilou na zdravotní škole v Kladně

Přednáška s Jarmilou na zdravotní škole v Kladně

Přednáška s Jarmilou na zdravotní škole v Kladně

SZŠ a VOŠZ Kladno.

Na konci května jsme s Jarmilou přijaly pozvání přednášet o našich projektech na Střední zdravotní školu a Vyšší odbornou školu v Kladně. Běžně pořádáme besedy na základních školách, kde se naše povídání zaměřuje především na prevenci proti popáleninovým úrazům. Tentokrát bylo naše téma o něco odlišnější.

Jarmila je známá fotografka a dokumentaristka. Věnuje se různým popáleninovým projektům a ráda toto téma propojuje s uměním.

Na začátku naší besedy jsme se studentům obě představily a ve zkratce jim předestřely, čeho se naše přednáška bude týkat.

Jarmila se ujala slova jako první a své povídání doplňovala nádhernými fotkami ze své práce, cest a všemožných projektů pomoci. Studentům ukazovala fotografie z válečných oblastí, z různých vyloučených lokalit a pomocí fotek vyprávěla příběhy lidí, které si ani nedovedeme představit. Zmínila i projekt One Blood, na kterém pracuje se svým manželem, natáčení na popáleninové klinice v Sýrii a reportáž o kyselinových útocích v Indii.

Přes tyto drastické útoky se Jarmila dostala s vyprávěním k našemu seznámení a naší následné spolupráci a založení platformy Burn Fighters.

Následně jsem se slova ujala já. Se studenty jsem se podělila o svůj příběh. Vyprávěla jsem jim, jak se mi život změnil o 180 stupňů, když jsem skončila v nemocnici s popáleninami třetího stupně na 30 procentech těla. Povídala jsem jim, jak moc těžké pro mě byly začátky v nemocnici a co mě motivovalo se nevzdat. Snažila jsem se jim popáleninový úraz přiblížit co nejvíce z jejich hlediska budoucích zdravotníků. Zmínila jsem i náročnou následnou péči o jizvy po propuštění z nemocnice a ukázala jsem jim řadu pomůcek, které mi s léčbou nejvíce pomáhaly.

Na závěr našeho povídání jsme jim společně představily preventivní kampaně ‚Vagonáři‘ a ‚70 stupňů‘. Také jsme jim nastínily naše projekty a plány do budoucnosti. Já jsem samozřejmě nemohla zapomenout promluvit o směřování a hlavní náplni naší platformy Burn Fighters.

Na úplný konec přednášky jsme nechali studentům prostor pro dotazy a diskuzi. Zajímali se opravdu o vše možné a my jsme moc rády s Jarmilou na jejich dotazy odpovídaly. Doufám, že pro ně naše povídání bylo přínosem, a že jsme jim předaly řadu užitečných informací pro jejich budoucí povolání.

Martina

Preventivní beseda pro ZŠ Jílovská v Praze

Preventivní beseda pro ZŠ Jílovská v Praze

Preventivní beseda pro ZŠ Jílovská v Praze

I v letošním roce pokračujeme s prevencí proti popáleninovým úrazům ve školách. V květnu jsme se Simčou vyrazily na Základní školu V Praze, v Jílovské ulici. Čekaly nás dvě třídy deváťáků.

V úvodu naší besedy jsme studentům představily nás i naši platformu Burn Fighters. Při popisování mého příběhu a nekonečného času stráveného v nemocnici jim přibližuji i motivaci, která nás k založení BF přivedla.

S dětmi se celkem bez obalu dělíme o naše příběhy a pocity těsně po úrazu.  Sdílíme s nimi naše zkušenosti s náročnou léčbou. Ukazujeme jim fotky těsně po úrazu nebo po operacích. I když to může navenek působit drsně, víme, že je to jediné řešení, které na ně platí. A našim hlavním cílem při těchto besedách je, aby se nestaly jedním z nás.

Proto s nimi probíráme i různé mechaniky popáleninových úrazů. Jak jim předcházet a na co si dát u tohoto druhu zranění pozor. Se školáky se bavíme i o různých stupních popálení, a zda ví, jak správně poskytnout první pomoc. Veliký zájem je i o předměty, které nám pomáhají v péči o jizvy. Nejvíce se žákům líbí speciální termo – plastové masky a kompresní prádlo.

Pro zajímavost jim ukazujeme i makety předmětů, které mohou způsobit popáleninový úraz. Ptáme se jich i na praktická řešení potencionálně nebezpečných situací v domácnosti. Na závěr dětem necháváme prostor pro diskuzi a dotazy. Obě skupiny školáků byly moc šikovné, žáci pěkně spolupracovali a my doufáme, že na sebe budou opatrní.

Moc děkujeme vedení ZŠ za pozvání a milou spolupráci.

Martina

Péče o jizvy po chirurgických zákrocích

Péče o jizvy po chirurgických zákrocích

Péče o jizvy po chirurgických zákrocích

Články na našem blogu jsou zaměřeny na péči o jizvy po popáleninových úrazech. Většinou se jedná o hluboké popáleniny, u kterých byla nutná transplantace kůže. V těchto případech bývá péče zpravidla mnohem náročnější než o běžné jizvy, které vzniknou po chirurgických zákrocích.  O ty se můžeme starat stejným způsobem, jen nám to nezabere tolik času a energie. A pokud dodržíme pár základních pravidel, bude jizva hladká, pružná a téměř neviditelná.

Tyto postupy můžeme aplikovat na jakékoliv jizvy, které vzniknou po běžných chirurgických zákrocích. Například po císařském řezu, operaci kýly, výměně kloubu, operaci prsou, břicha, po tržných zraněních a podobně.

Kdy začít s péčí o jizvu po klasickém chirurgickém zákroku?

V první řadě by jizva měla být hezky zhojená, to znamená, že by měla být po vyndání stehů a bez stroupků. Neměl by z ní vytékat hnis nebo cokoliv jiného. Rána by měla být zcela uzavřená, čistá a suchá. Nemělo by být potřeba ji překrývat obvazy nebo jiným krytím.

Jizva může být červená a vystouplá. Může svědět nebo bolet a být citlivá. V případě pochybností se poraďte se svým ošetřujícím lékařem.

Čím dřív s péčí začnete, tím lépe.  A dokud není jizva zcela vyzrálá, vždy je lepší začít dělat alespoň něco než vůbec nic.

Hydratace.

Základním úkonem v péči o jizvy je hydratace. Pokud jizvu nebudeme řádně hydratovat, bude praskat, svědět a nebude se dobře hojit.  Také se bude nepříjemně stahovat a deformovat ostatní části těla. Naopak správnou hydratací ji jen prospějeme.

Jizvu ošetříme krémem několikrát denně, podle potřeby. Vždy po sprchování nebo koupání. Můžete používat jakýkoliv hydratační krém, na který jste zvyklí nebo vám vyhovuje. Nám se osvědčila obyčejná indulona, buď měsíčková nebo růžová dezinfekční. Případně jakýkoliv hydratační krém nebo speciální krémy na jizvy a silikonové gely v tubě.  My jsme měly hezké výsledky a doporučení od ostatních na krém Alhydran. Co určitě nedoporučuji, je používání vepřového sádla. Proč, si můžete přečíst zde.

Fakta o popáleninách – vepřové sádlo

Hygiena.

Udržovat jizvy v čistotě je samozřejmé, ale raději to zde také zmíním. Jizvu omyjeme alespoň jednou denně během každodenní hygieny nebo dle potřeby. Vhodnější je při mytí použít vlažnou, ne příliš horkou vodu. Nemáčejte ji ve vodě moc dlouho a upřednostněte sprchu před vanou.  Jizvy se dotýkejte jemně a při utírání buďte opatrní. Po umytí nezapomeňte na natření krémem, aby byla hezky hydratovaná, pružná a nepraskala.  Promazáním ji také promasírujeme, což je vítané.

Tlakování.

Jedná se o promačkávání jizvy. Podrobný návod, jak tlakovat, si můžete přečíst zde.

Tlakové masáže

Ve zkratce: přiložíme bříško prstu na plocho na jizvu a vyvíjíme tlak alespoň 30 vteřin. Poté prst přesuneme na další část, a takto postupujeme po celé délce nebo ploše jizvy. Ta po stlačení zbledne, což je signál, že tlakování provádíme správně. Vždy pracujeme na suché kůži. Pokud bychom pokožku nejprve namazali a pak ji teprve promačkávali, můžeme si způsobit odřeniny a naše snaha nebude tak účinná i kvůli prokluzování. Ideální je provádět tlakovou masáž po koupání a před namazáním. Na začátku doporučuji s jizvou pracovat co nejčastěji, vždy když se stáhne a vždy když ucítíte, že je to potřeba. Minimum za mě je třikrát denně. Jizvu tlakujeme do té doby, než je vyzrálá, tzn je bledá a nemění svůj charakter, pokud na ni působíme. Po masáži nezapomeňte jizvu promazat krémem nebo silikonovým gelem.

Silikonové gelové proužky – náplasti.

Jako nejsnazší a nejúčinnější produkt v péči o jizvy po různých chirurgických zákrocích, bych jednoznačně doporučila zakoupit silikonové pásky neboli silikonové náplasti. Jedná se o silikonový gel, který má na zadní straně textilní vrstvu a po stranách lepí, takže ho můžeme umístit rovnou na celou plochu jizvy. Tu je potřeba předem změřit a podle toho pak vybrat správnou velikost produktu. Ten pořizujeme asi o 1,5 cm větší po každé straně.  Náplast se v ideálním případě nosí celý den. Zde jsou podrobnější informace o silikonových gelech a krémech: Silikonové gely

Hlavní funkce silikonu je hydratace a také působení tlakem na jizvu, takže je hydratovaná a je na ni vyvíjen lehký tlak. Přesto bych doporučovala jizvu tlakovat. Silikonový proužek je vhodné zpočátku nosit jen pár hodin a postupně dobu prodlužovat. Lepí se na čistou a suchou pokožku, takže předtím ji stačí jen omýt vlažnou vodou, osušit, ale již pak nenatírat krémem. Gel by nedržel a nemohl by správně působit. Pokud používáme tento produkt, není potřeba jizvu mazat jiným krémem.

Zde typ silikonového proužku k nalepení

Mimo lepicích proužků existuje tento produkt i ve formě gelového plátu a gelu v tubě. Silikonové pláty se používají především pod kompresní návleky nebo pod plastové masky. Gel v tubě můžeme používat místo obyčejného krému na hydrataci.  Tento výrobek  má bezesporu lepší účinky v působení na jizvy, a pokud vám to finanční možnosti dovolí, tak bych jeho použití před krémem upřednostnila. Jen doporučuji vybrat certifikované produkty, například od firmy Dermatix nebo New gel plus E.

Elastické kompresní návleky.

Jako další pomůcku k péči o jizvy si můžeme zakoupit speciální kompresní návleky. Lze je sehnat na popáleninových klinikách nebo ve zdravotnických potřebách. Záleží, na jakém místě se vaše jizva nachází a podle toho si vhodné kompresní prádlo vybrat.  Existují například rukavičky, kalhoty, tričko, maska na obličej nebo návleky na ruce. Tento materiál je kompresní a elastický, takže působí tlakem na jizvu a ta nemá šanci vystupovat nebo deformovat jiné části těla.  Při dlouhodobém nošení je jizva hezky vyhlazená, měkká a pružná. Nevýhodou těchto návleků je, že se ne vždy dají komfortně a funkčně použít na všechny části těla. Výhodou je, že se pod ně dají dát silikonové gelové pláty. Ty přiložíme na jizvu a poté překryjeme elastickým návlekem. Na postižené místo působíme lehkým tlakem díky návleku a zároveň ho hydratujeme díky silikonovému plátu.

Elastické kompresní návleky

Existují ještě další možnosti, jak zlepšit stav vaší jizvy. Na našem blogu naleznete mimo jiné i naše zkušenosti s laserovým ošetřením, lázněmi a různými přípravky. Také existují speciální bio lampy, infračervená světla či galvanické žehličky. Je potom na každém, čemu dá přednost a jaké metody zvolí.

Ve zkratce mohu za sebe doporučit pečlivou hydrataci, tlakování a používání silikonového gelu ve formě náplasti. Zabere to minimum času a uděláte pro sebe maximum.

Jizvy po chirurgických zákrocích nevyzrávají tak dlouho, jako ty po popáleninových úrazech. Několika měsíční péče se vám vyplatí a vrátí v podobě jizvy, která bude hezky vypadat a nebude vás nijak omezovat ve vašem běžném životě.

Martina

Preventivní beseda pro ZŠ v Sokolově

Preventivní beseda pro ZŠ v Sokolově

Preventivní beseda pro ZŠ v Sokolově

V předvánočním čase jsme využili volnějšího rozvrhu ve školách a vyrazily jsme opět šířit prevenci. Toto sváteční období skýtá řadu rizik spojených s popáleninovými úrazy, a tak jsme si nemohly nechat ujít pozvání do Základní školy v Sokolově.

Na programu jsme měli tři třídy, osmáky a deváťáky. Na děti z vyloučených lokalit a ze sociálně slabších poměrů se zaměřujeme nejraději, protože se mnohem častěji stávají účastníky popáleninových úrazů.

Na začátku jsme se žákům představily a podělily jsme se s nimi o naše příběhy. I když fotky z nemocnice těsně po úrazu a náš popis prvních chvil v nemocnici může působit někdy dost drsně, je to přesně to, co na školáky nejvíce působí.  Prošly jsme s nimi mechaniky popáleninových úrazů, jak jim předcházet a co bývá nejčastější příčinou tohoto druhu zranění. Ptaly jsme se jich, jestli znají stupně popálenin, jak je správně ošetřit a jak postupovat v případě první pomoci.

Zajímalo nás, zda znají aplikaci Záchranka a případně i další důležitá telefonní čísla. Také jsme se zaměřily na typické úrazy spojené s předvánočním časem a silvestrovským obdobím.

Na ukázku jsme sebou přivezly různé pomůcky, které nám pomáhaly v péči o jizvy. Největší zájem byl o speciální termo – plastové masky a elastické kompresní prádlo, které jsme nechaly kolovat.  

Na závěr každé naší besedy jsme žákům nechaly prostor pro dotazy a diskuzi. Děti byly moc šikovné, hezky s námi spolupracovaly a my doufáme, že si z naší přednášky odnesly co nejvíce užitečných informací.

Děkujeme vedení ZŠ v Sokolově za pozvání, vstřícnost a milou péči po celou dobu našich přednášek.

Martina

Podpora rodiny po prožitém popáleninovém traumatu

Podpora rodiny po prožitém popáleninovém traumatu

Podpora rodiny po prožitém popáleninovém traumatu

O tom, jak je potřebná podpora rodiny, přátel nebo partnera po prožití jakéhokoliv závažnějšího úrazu, není asi potřeba dlouze diskutovat. Tak zásadní trauma, jakým popáleniny bezesporu jsou, zasáhne všechny lidi, kterým na vás záleží.

Je to i můj případ a tímhle článkem bych chtěla poděkovat za podporu mojí rodině, mamině, taťkovi a oběma sestrám. Nechci si ani připouštět, jak moc náročné pro ně moje zranění muselo být a čím vším si museli po psychické stránce procházet. Bez jejich podpory bych celou léčbu a další věci s tímto zraněním spojené asi vůbec nezvládla.

V začátku, kdy nebylo jisté, jestli přežiju, mě v nemocnici navštěvovali denně. Snažili se na sobě nedat znát, jak moc je situace vážná a alespoň trochu mi zlepšit náladu svojí přítomností. I přesto, jak pro ně celá situace musela být psychicky náročná, se snažili být v dobré náladě a bavit se se mnou o příjemných nebo úplně obyčejných věcech. To, že jsem prvních čtrnáct dní mohla kdykoliv zemřít a nic by se s tím nedalo dělat, jsem se dozvěděla až zpětně asi po půl roce. V tu chvíli jsem si říkala, proč mi to prostě neřekli? Zpětně tohle rozhodnutí chápu a jsem za to ráda. Asi bych začátky v nemocnici zvládala daleko hůř, vědět přesně, jak moc vážný můj stav doopravdy je. Ale jaké to muselo být pro moji rodinu? Chodit za mnou, tvářit se alespoň trochu vesele a přitom nevědět, jestli při příští návštěvě budu ještě naživu?

Po převezení do Prahy na popáleninovou kliniku už pro moje nejbližší nebylo tak snadné mě navštěvovat denně, ale i tak si našly čas a jezdili za mnou, jak jen to šlo. Pokud byla potřeba konzultace s doktory ohledně zásadních operací, přijeli hned a pomáhaly se mi trochu zorientovat. Přetlumočit doporučení doktorů a probrat dopady transplantací na můj následující život. Z počátku jsme v tom tápali všichni. Absolutně jsme nechápali, co transplantace kůže a následné jizvení bude obnášet. Jak moc mi to změní život a s čím vším se budu muset v budoucnu potýkat. Vůbec si nedovedu představit, že bych v dané situaci na tyto rozhodnutí musela být sama. V tu chvíli mi na nemocničním lůžku nebylo 25 let, ale byla ze mě zase malá holka, která potřebovala ochránit a držet za ruku. Hrozně jsem se bála toho, co mě čeká, jak budu moct s tak těžkými popáleninami dál normálně žít. Ale díky někdy i černému humoru mých sester jsem věděla, že na to minimálně nebudu sama, a že ony mě v tom nenechají.

Kdo někdy ležel v nemocnici delší dobu, tak dobře ví, jak tam čas vůbec neutíká. Pro mě, po ztrátě zraku, to platilo dvojnásob. Jen jsem tam ležela, koukala do tmy a čekala. Čekala jsem na doktora, na sestřičku, na sanitářku, na uklízečku, na kohokoliv, kdo mě trochu vytrhne z té příšerné nudy a nicoty. O to víc mi pomáhali právě návštěvy někoho z rodiny. Byl to pro mě vždy takový světlý bod v dlouhých dnech plných čekání. Mám veliké štěstí, že mám dvě sestry a že naše rodina spolu vychází moc hezky. Vždy, když za mnou někdo přijel, věděla jsem, že budu mít alespoň o maličko lepší náladu. Všichni se snažili mě něčím potěšit. Přivézt mi kávu nebo něco dobrého na zub. Netuším, jak moc pro ně bylo těžké přijet za mnou s dobrou náladou, i když viděli v jakém jsem stavu a prognózy od doktorů nebyly vůbec příznivé. Často mi bylo po jejich odjezdu do pláče, protože oni se vrátili domů a já jsem tam musela zůstat ležet a léčit se. I tak to pro mě byly nejhezčí chvíle a díky jejich návštěvám byl zdlouhavý pobyt v nemocnici o něco snesitelnější.

Občas se stává, že pokud se v rodině někomu stane takto závažný úraz, přestanou se s ním stýkat, dají ho do ústavu nebo s ním rozváží kontakt. Já mám veliké štěstí, že tohle moje rodiče vůbec nenapadlo. Po propuštění z nemocnice jsem se mohla odstěhovat zpět k nim, kde mi téměř dva roky pomáhali. Moje máma se kvůli mně vrátila zpátky k řízení auta a první rok mi dělala osobního řidiče. Každý den mě vozila na rehabilitace a masáže jizev. Pomáhala mi nasazovat kompresní návleky a snášela moje příšerné nálady, kdy jsem byla naštvaná úplně na všechny a hlavně sama na sebe. Do toho se mi snažila vařit moje oblíbená jídla, dávala si se mnou kávu a u toho mi četla různé příběhy z časopisů, aby mě aspoň trochu přivedla na jiné myšlenky. Táta nebo sestra se mnou každý týden jezdily k doktoru do Prahy na psychoterapie a na kontroly. Moje rodina mě po celou dobu léčby podporovala. Byly se mnou při zásadních lékařských rozhodnutích, po operacích, v lázních, bezpočet hodin v čekárnách, abych se mohla opět vrátit do běžného života a začít se starat zase sama o sebe. Podporovali mě bez ohledu na výsledek a moje nálady a já bych bez nich nebyla tam, kde dnes jsem. A za to všechno jsem jim moc vděčná a také jsem moc ráda, že takovou rodinu mám.

Děkuju!

Martina