Ráda bych vám představila nový projekt, na kterém pracuji s mojí kamarádkou Lindou – BlindTalk s Martinou a Lindou.

BlindTalk je podcast s dvěma ženami, které žijí své životy s těžkým zrakovým postižením. Každá z nich však získala svůj hendikep za jiných okolností. Obě otevřeně povídají o svých zkušenostech, zážitcích, emocích, ale i radostech a úspěších během svého života s tímto znevýhodněním.

Martina Izingová

Tato statečná žena se musela vyrovnat s brutálním útokem kyselinou od svého bývalého partnera. Absolvovala desítky operací, sezení s psychology, ale také ztratila zrak. Martina absolvovala dlouhou cestu za nalezením svého nového já, kdy aktuálně pomáhá stejně postiženým lidem. Se svými kamarádkami založila platformu Burn Fighters za účelem podpory popáleným.

Burn Fighters – život s popáleninami

Linda Albrechtová

Linda se narodila s těžkou zrakovou vadou, kdy v prvních měsících o ní její rodiče neměli ani tušení. V průběhu let absolvovala nespočet operací na obou očí, které byly více či méně úspěšné. Pravé oko se nakonec nepodařilo zachránit, a Linda na něj náhle oslepla. Radikální změna nastala pro prodělané autonehodě, kdy na přechodu pro chodce srazil Lindu vůz, i když šla na zelenou. Jediné Lindy oko silný náraz neustálo a začal opět kolotoč operací, kdy se stále Lindě zrakové možnosti horší. Linda ale vystudovala Západočeskou univerzitu, absolvovala rigorózní řízení, ale i doktorský obor. Dnes pracuje s lidmi se zrakovým postižením, ale také píše blog o životě s praktickou nevidomostí, kde mohou čtenáři najít potřebnou inspiraci.

BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy

Náš podcast můžete poslouchat na různých podcastových aplikacích. Odkaz na Youtube zde.

Na Střední odborné škole a středním odborném učilišti v Písku jsme se potkali se žáky oborů automechanik a ošetřovatel. Každá skupina je jiná. Jiná energie, jiné otázky, jiný způsob, jak o věcech přemýšlí. A právě to nás na besedách baví nejvíc.

Mluvili jsme o popáleninových úrazech. O tom, jak rychle se může změnit obyčejný den a jak málo někdy stačí. O situacích, které známe z běžného života, ale často si u nich neuvědomujeme riziko. O tom, co se děje v prvních chvílích po úrazu, jak důležitá je první pomoc a jak může ovlivnit další průběh léčby. Dotkli jsme se i samotné léčby, návratu do běžného života a toho, že následky nejsou jen viditelné. Mluvili jsme o psychice, reakcích okolí i o tom, jaké to je znovu si hledat své místo.

Někdo se ptá. Někdo jen poslouchá. Někdo si odnese jednu jedinou větu, která mu dává smysl. A to je v pořádku. Protože někdy nejde o to říct všechno. Stačí, když si z toho každý odnese něco svého.

Děkujeme za pozornost, otevřenost i atmosféru, která byla po celou dobu velmi příjemná.

Simča

K pořádání srazů nás původně vedla naše vlastní zkušenost. Když jsme na to všechno byly samy a pak se najednou potkaly, dokázaly jsme spolu mluvit hodiny i dny. Sdílely jsme své problémy, strach, stud, ale i radosti a dnes už někdy i úsměvné příhody. Chápaly jsme se. Věděly jsme, jaké to je. A když ne, dokázaly jsme si naslouchat a vnímat pohled té druhé. Svět byl najednou o něco lehčí. A přesně to jsme chtěly dopřát i ostatním popáleným.

Na našich srazech zažíváme všechno. Každý jsme jiný. Někdo potřebuje mluvit a „vysypat“ ze sebe, co právě prožívá, někomu stačí jen naslouchat. Jiní si chtějí sednout, pobavit se o běžných věcech nebo si jen zažertovat s lidmi, kteří mají podobný smysl pro humor.

Tento sraz nebyl výjimkou. Sešli jsme se v krásném počtu — šťastná třináctka. Jako vždy jsme se přivítali a hned na začátku se rozjel nenápadný souboj o řízečky. Probrali jsme budoucnost, naše projekty i to, do čeho se společně pustíme. Hlavním tématem byl zářijový kemp, na který se všichni těšíme. Nechyběl ani náš pověstný černý humor. Když jsme se po několika hodinách loučili, už jsme přemýšleli, kdy se uvidíme příště.

Možná přemýšlíte, že byste na náš sraz dorazili. Nebojte se. Rádi přivítáme každého, kdo si popáleninovým úrazem prošel, i jeho nejbližší.

Mějte se krásně a těším se na další setkání.

Simča

Ve středu 15. května jsme moc rády přijaly pozvání představit naši činnost na konferenci mikrobiologických laborantů v Praze.

Říkáte si asi, co mají společného popáleniny a mikrobiologové?

Zdánlivě nic. Vedoucí konference, paní Martina Maixnerová slyšela naší přednášku, když jsme loni v lednu přebíraly Cenu profesorky Königové od popáleninové společnosti.  Moc si přála, abychom náš projekt představily i jejím kolegům.

My jsme si se Simčou povídání před odborným publikem moc užily, a věřím, že i tyto kapacity v oboru jsme obohatily o zase jiný pohled nejen na popáleniny.

Moc děkujeme za pozvání!

Martina a Simča